Cestou necestou vstříc úspěchu

Jak Bravo na Balkáně zdomácnělo

V Srbsku, Chorvatsku a dalších balkánských zemích se na ovocné šťávy vybíralo bolestivé dovozní clo ve výši 30 %. Přesto tu však byly Happy Day a Bravo od počátku 90. let velmi populární. Skutečný boom ovšem vyvolaly v roce 2001 osvěžující nápoje Bravo, které se objevily v regálech v moderních praktických PET láhvích. Tyto obaly byly nové a také kvalita byla vynikající.

Brzy však přešla na PET láhve i místní konkurence. 30% cenový rozdíl byl pro každou loajalitu značce velkou výzvou a velmi těžkou zkouškou. Rauch musel rychle najít řešení: jak Bravo na Balkáně „zabydlet“?

Partner Rauchu, italský výrobce zařízení, se svěřil, že právě v Makedonii instaloval moderní stáčírnu PET pro jistého malého výrobce minerální vody. S touto makedonskou společností se pak Rauch rychle dohodl o stáčení za úplatu. Byla ráda, že bude stáčírna plně vytížená.

Suroviny dodával Rauch Maďarsko. Odborníci z Budapešti se také starali o všechny technické detaily, protože nápis Rauch je vždy zárukou té nejvyšší kvality obsahu – bez ohledu na to, kde se produkty stáčejí do láhví. Díky tomuto řešení se stal Rauch opět plně konkurenceschopným a Bravo jedničkou na trhu v Makedonii, Srbsku, Černé Hoře a Kosovu.

U většiny techniků, kteří na provoz dohlíželi, byla práce v Makedonii velmi oblíbená, ačkoliv se závod nacházel asi 40 km daleko od nejbližšího města v malé vesničce a na posledních kilometrech po hrbolaté štěrkové cestě s jedním jízdním pruhem se každý modlil, aby proti němu nevyrazil náklaďák. Ale přátelství, pohostinnost, jídlo i celkové prostředí byly zkrátka fantastické. Na vášnivé rybáře, jakým byl například Martin Berchtold, vedoucí výroby v Maďarsku, čekal ještě další speciální bonus: v malé říčce hned vedle tovární haly se to hemžilo pstruhy.